Jmenuju se Jarka Papežová a maluju co chodím světem, ale to už o mě asi víte. V minulém čísle jsem vám povídala, co mám furt s tím vlčím mákem. Někomu už se to může zdát fádní. No, mě ostatně někdy taky. Hlavně jste měli slyšet mojí poslední komentovanou prohlídku… To bylo… „Zde vidíte máky, máky… Trochu to připomínalo můj oblíbený film. Schválně, zda poznáte hlášku. „Kachny,kachny, kachny…“ – to nemá chybu…
No – zpátky k máku. Vlčí máky už prostě ke mně patří. Miluju je, a kromě toho, že je ztvárňuju na sto různých způsobů, je i celkem úspěšně pěstuju… Ale kvůli tomu dnes nepíšu.
Dnes Vám povím, jak jsem si na dovolené dojela do Pelhřimova. /né prohlídnout si krematorium – slovy klasika (;-)/, ale prohlédnout si Muzeum rekordů a kuriozit a co hlavně: získat OFICIÁLNÍ ČESKÝ REKORD!
Když bych měla začít pěkně popořádku, tak bych řekla, že všechno asi začalo větou…: „Musíš to někam dotáhnout!“ Já doufám, že vy jste to neslýchali, nebo vám alespoň rodiče řekli CO a KAM tahat. A hlavně, jak se pozná, zda jsem již dost dobrá/dobrý, ba co přímo, zda nejsem náhodou nejlepší☺. Ale v malování se žádné závody nekonají. A proti gustu žádný dišputát. Vždyť každému se líbí něco jiného, a vůbec – umělecká díla nelze posuzovat. Inu, opravdový malířský oříšek.
Tak jsem prostě malovala, malovala, malovala, furt dál a dál… Něco jako ten Forest Gump a běhání.
Až jednou! … jsem se zastavila. Hlavou mi problesklo – alespoň na chvilku vylézt na ten pomyslný stupínek vítězství. Tak se zrodil nápad o rekordu… Chvíli jsem se viděla, jak běhám s tím makovým obrazem… Ale hned jsem to zavrhla, neboť běhám opravdu jen v případě ohrožení života☺.
Takže to chce nějaký rekord… A v Pelhřimově je agentura, kde jsou přes ně experti. Zavolala jsem tam. Řekli „Dobrý den!“ (Tak se jmenují, jak jsem později pochopila) No a já jsem vyprávěla svůj makový příběh. Ten, že moje máma malovala mák, prastrýc taky – toho už byste měli znát, namaloval náš první gaučový obraz, vzpomínáte? Doufala jsem napjatě… Že neuslyším: „Teď, ale teď tu byl! Museli jste se minout!“ Řekli jen něco jako, že se podívají do výtvarných rekordů, vše prověří a sdělí další instrukce. Vyřízení trvalo asi čtvrt roku… Mohlo trvati i míň, ale nejsem zrovna expert na pořádek… Dalo by se říct – binec, jak v ateliéru… Tak následovala dosti nezáživná mravenčí práce zdokumentovat, a hlavně nalézt! A následně doložit všechno moje vlčímakové tvoření… Zvládla jsem to až od roku 2013… Dřív jsem to prostě nefotila… No a jak napsal můj oblíbený spisovatel: „Nemožné se stalo skutkem“.Dne 11.srpna 2022 byl zapsán nový český rekord. A já se mohu červenat titulem MAKOVÁ MALÍŘKA. Píše se v něm, že jsem namalovala technikou akryl či akvarel 188 různých obrazů a výjevů s tematikou vlčího máku a objevily se kromě pláten na šatech, na zdech, na čokoládách a putovaly od Bílých Karpat až po Azurové pobřeží ve Francii… A tak hned u vstupu v muzeu rekordů visí vlčí máky z Ateliéru s duší ve zlatém rámu a u mě doma certifikát… Jeden výtisk jsem věnovala rodičům, samo sebou. Aby nabyli dojmu, že jsem to snad někam dotáhla. Celá akce pro ně byla překvapení. Pro mámu zárovň i ocenění její malířské práce.
Kromě toho certifikátu a knihy Česká kniha rekordů jsme si odnesli i moc hezké zážitky a taky VOLNÉ VSTUPENKY do muzea. Tak přijďte zase do ateliéru, ráda se s vámi o ně podělím… Opatrujte se, a brzo na viděnou. S upřímným srdcem a rukama od barev vaše maková malířka Jarka Papežová