Dobrý den těm co právě čtou, jmenuju se Jarka Papežová, a letos jsem získala značku ŠUMAVA ORIGINÁL PRODUKT na Obrazy z Ateliéru s duší. Maluju celý svůj život, podobně jako moje maminka a její předci. Štetce a barevná paleta se u nás dědí po generace. V Ateliéru s duší není o příběhy nouze. Co obraz, to vpodstatě příběh. Jako obrazovou galerii na různé akce, například jako byla záříjová PORTA APERTA , využívám starou stodolu, zachráněnou před zbouráním, kterou jsem vybavila “nábytkem” zásadně z nálezů, na to jsem pyšná. To jest věcmi, které dostaly druhou šanci… Staré věci I ráda opravuju a vdechuju jim tak nový život. Získám tak originální kousky, s minimální uhlíkovou stopou, jak by řekl zarytý ekolog. A jak pěkně vypadají třeba štětce ve smaltovaném hrnku s ouškem nebo prvorepubliková židle jako stojan na obraz. I když já mám malířský stojan ještě předválečný, po svém prastýci.. ten tedy používám jen k výstavám, a jak sem ho získala, to je zase na dlouhé povídání.
Zkrátka a dobře všechny věci u mě mají svůj příběh, dokonce I obrazy. Chěla jsem vám vyprávět o Kočovné dívce, o obrazu, který doslova a do písmene ožil.. ale psaní o něm zabralo celý povolený rozsah, takže jen stručně. Kdo chcete slyšet víc, bude muset přijet. Venkoncem asi nastanou dlouhé zimní večery, tak by nám to alespoň tady u kamen pěkně uteklo a navíc si můžete u mě vybrat nějaký pěkný obrazový dárek k Vánocům.
Tak tedy ten slíbený příběh Kočovné dívky. Kdo mě dobře zná, ví, že u nás na dvoře stojí malá tyrkysová maringotka,takové moje malé království, tam ukládám všechny ty nezbytné drobnosti, které nutně potřebuju a které mě inspirují. Ano, jsem vášnivá sbětatelka starých věcí a příběhů. Pro obraz Kočovné dívky, mladé ženy z minulého století jsem se přenesla kamsi do Irska, k lidem, kteří putovali krajinou a střechu nad hlavou jim táhl malý koník, říkalo se jim Travellers.
Když jsem zavřela oči, viděla jsem dívku, jak jede se svým tyrkysovým vozem do dáli, tajuplně se usmívá, na krku má korále a můj vonný talisman…Hned jak jsem ten obraz dokončila, věděla jsem, že ho nemůžu prodat.
Běžel čas, přicházely další obrazy. Až jednoho večera zazvonil telefon, věci nabrali rychlý spád. Obrátila se na mě kapela, .abyste tomu rozuměli, mladý hudebník složil píseň, která se jmenuje OBRAZ, a do nového videoklipu nutně potřebují portrét dívky a k natáčení opravdový malířský ateliér se vším tím uměleckým nepořádkem. Věděli o mě ,že jsem známá hlavně svými rozkvetlými obrazy, plátny s tématikou luk a hlavně vlčích máků, ale zkusili to, co kdybych přece jeden obraz z dívkou měla.. A právě v ten moment začínal ožívat obraz Kočovné dívky podruhé.
Za pár dní se můj ateliér v Pošumaví zaplnil spoustou lidí, stojanů,světel, prostě tvůrčí chaos. Přemísťovali se věci, stavěli se záběry a než jsem se nadála, stála jsem tu v kostýmu, vlastně v šatech té dívky z obrazu. Přemýšlela jsem o náhodách, které píše sám život a právě v tu chvíli, kdy na zámku zazněli první tóny písně„ Co se skrývá v obraze…“ , jsem si uvědomila, že moje Kočovná dívka je tady a že obrazy mohou i mluvit. A jestli teď řeknete „A mohla bych ten klip Obraz vidět? tak si nalaďte skupinu Sharp Strumming a uvidíte tam i další obrazy a hlavně ty moje slavné VLČÍ MÁKY, které doma malujeme napříč stoletím. A proč mám foto se zavřenýma očima? Přece proto, že správně vidíme jen srdcem no a tak nějak se rodí obrazy z Ateliéru s duší.
